Právě v moři oslavila Klára Doležalová s rodinou významný den ve svém životě – jedenácté výročí svatby. Žádná okázalá opulentní hostina, ale společně s rodinou, v úžasné zátoce se sklenkou šampaňského. To je pro ní ten nejlepší odpočinek, jaký si může přát. Již v červnu odjela do svého domku na ostrově Šolta a zde žijí ve splynutí s domorodým obyvatelstvem. Češtinu téměř nezaznamenáte, jí se pouze to nejzdravější, především zelenina a výběr z mořských živočichů, hodně se spí, jezdí na lodí na výlety do překrásných zátok a na sousední ostrovy, koupe v překrásném Jadranu, stále obklopeni přáteli. To je léto, jak má být……
„Jasně, že se stále inspiruji v pořadu Rady Ptáka Loskutáka, na kterém se moderátorsky podílím. Stále něco kolem domu vymýšlíme, zkrášlujeme zahradu a já naprosto šokuji své dalmatinské sousedy svými například znalostmi herbicidů,“ směje se Klára.
„Nejvíc si užívám různých citrusů co nám rostou na zahradě, víc bio už být nemohou. Kamarádi nás zásobují svojí domácí zeleninou či sýrem nebo pršutem… Taky jsme koupili malý olivový háj. Máme tam i stopadesátileté olivovníky a sázíme nové. Loni jsme poprvé lisovali olej pod vlastní značkou. Naše úroda nám umožnila vyrobit pár desítek lahví skvostného panenského oleje pro vlastní spotřebu i jako dárky pro nejlepší přátele. Nemáme podnikatelské ambice, děláme si jen radost,“ řekla nám Klára.
A myslí také na druhé: „Jsem tváří a hrdou sponzorkou programu 5P občanského sdružení Hestia, který se stará o děti z těžkých sociálních poměrů a tady na Šoltě také přemýšlím, jak alespoň pro pár dětí zařídit třeba rekreační pobyt u moře.“
To, že je Klára mimořádně akční, šikovná a praktická svědčí i to, že má kapitánské zkoušky na loď, kterou opravdu řídí. Na nákupy a výlety jezdí na čtyřkolce. Se svými holčičkami si zde dokáže hrát dlouhé hodiny, ale vždy stačí chvilku před rozmočením utéct z vody. Velkým parťákem je její manžel, který je na ostrově tak trochu mezi svými a dovede zařídit i to, co je pro ostatní naprostá utopie.
„Tady nabíjím baterky na celý rok. Potom v Praze třeba v lednu, když zavřu oči, cítím zas tu opojnou vůni levandulí, rozmarýnu, oliv, moře a horké vysušené země. Nic voňavějšího neznám.“
Foto: Archív Kláry Doležalové
