Jitka Zelenková – zpěvačka s nezaměnitelným hlasem i projevem – přichází se zcela novým výběrem svých písní. Na svém kontě už nějaké pár kompilací – tahle je ale výjimečná. Nejen tím, že obsahuje patnáct písniček, které doposud na CD nevyšly a také tři novinky, ale i svým zaměřením. Byť jde o téma, které Jitku Zelenkovou provází celou její kariérou. Asi je jasné, o jaké téma jde. Jak sama zpěvačka říká, album s názvem Já tě mám ráda je opravdu lásky plné…
Ve vašich písních prý posluchači nacházejí alespoň útržky odpovědí na věčné otázky života a lásky. Nacházíte v nich takové odpovědi i vy sama?
Takové odpovědi neexistují, alespoň ne úplné. Je ale pravda, že mými texty už od začátku mého zpívání se prolíná můj život. A tudíž samozřejmě i láska. A nejen ta partnerská; jde o lásku k muzice, ke zpívání, k životu. Láska je součástí života všech lidí. Je to nekonečné téma a v dnešní době poslední ostrůvek, který nás může udržet nad vodou. Ale dát jednoznačné odpovědi na otázky lásky a života není jednoduché. Moje písničky jsou o pocitech, o životních zkušenostech. Z těch pocitů a zkušeností vznikají kousíčky odpovědí. Ale opravdu jen kousíčky.
Lví podíl na tom vždycky měli i vaši textaři.
Na textaře jsem měla štěstí. S Edou Pergnerem jsme spolupracovali od roku 1975 a musím říct, že jsme byli hodně propojeni. Vyprávěla jsem mu, co jsem prožila, a on o tom psal. Uměl věci přesně pojmenovat. Uměl popsat třeba i moje představy, obrazy, které jsem měla v hlavě. Podobné to bylo s Pavlem Vrbou a Edou Krečmarem. Byli to mí přátelé. Znali mě a věděli, co můžu zazpívat. Bohužel, Eda Pergner a Pavel Vrba už mezi námi nejsou.
Texty pro vás tedy byly vždycky hodně důležité.
První, co vám u nové písničky zavadí o smysly, je hudba. Ale hned ruku v ruce s ní jde text. Jeho role je opravdu obrovská. Stane se třeba, že hudebně je nějaká písnička na první poslech složitá, méně stravitelná; text ji ale dokáže zpřístupnit, vyzdvihnout její kvality. S textaři jsem vždy spolupracovala hodně úzce. A vždycky mě to bavilo.
Možná i proto, že v repertoáru máte převahu písní převzatých ze zahraničí…
To je pravda. Důvod je jednoduchý: takové písničky, které mě oslovují a chci je zpívat, mi většinou čeští autoři nenabízeli. A přitom cover verze jsou v zahraničí zcela běžným jevem. Na některé z nich si přitom myslím třeba i dvacet, třicet let. Chci je nazpívat po svém, dát jim svoji tvář. A k tomu potřebuji dobrý text.
Kolik textů jste si napsala sama?
Žádný. Samozřejmě jsem to zkusila, ale většinou zůstalo u pokusů. Jsem totiž hodně sebekritická a nechci opakovat už vyřčené. Proto písničky nepíšu, což se týká hudby i textů. Stávalo se třeba, že jsem začala psát text, ale ten se mi začal větvit, a pak ještě víc; tak jsem ho zničila. A začala znovu. Jenže se celý proces opakoval. Víte, já nad vším moc přemýšlím. A pak – jsem především interpret. To není podle mne málo.
Písně na nové dvojalbum jste vybírala s Janem Adamem; jak jste si rozdělili práci?
S Honzou jsem spolupracovala už na dvou předchozích deskách. Má podobné muzikantské cítění jako já, a navíc si spoustu věcí pamatuje. Ví, kde co vyšlo a na koho se obrátit v případě získání zahraničních práv k vydání nahrávek. A známe se už dlouho – od dob, kdy studoval na právnické fakultě. Ví tak o značné části mojí tvorby. Řekl mi, že když celý život zpívám o lásce a o vztazích, měla bych sestavit kompilaci právě písní na téma LÁSKA. Každý jsme sestavili svůj výběr – a ty výběry se téměř shodovaly.
Spousta písní kompilace Já tě mám ráda doposud nikdy nevyšla na CD…
Takových tu je patnáct. Hodně z nich pochází z elpíček, které nikdy nebyly překlopeny na cédéčka. K mojí velké radosti jde často o písně českých autorů, Oty Petřiny, Jana Neckáře, Víti Hádla, Jiřího Zmožka. Taky tu jsou dva živě nahrané snímky. Jazzový standard Cole Portera Co znamená mít rád proslavila Marta Kubišová už v roce 1964 a když jsem v roce 1997 slavila třicet let svého působení na scéně naší populární hudby, zazpívaly jsme si tuto píseň v duetu. Píseň příběh nekončí, což je melodický motiv z amerického filmu Love Story s českým textem Michaela Prostějovského, je live nahrávkou z televizního pořadu Jsou hvězdy, které nehasnou.
Ještě k Martě Kubišové – nikdy jste netajila, co pro vás a vaši kariéru znamenala.
Marta Kubišová byla mým vzorem v době mých začátků, stejně jako Eva Olmerová. Obě to jsou senzační zpěvačky, škoda, že Evina životní pouť už se uzavřela. Táhlo mě to k nim asi i pro jejich temnou barvu hlasu. Eva navíc zpívala jazz, který se mnou taky šel od prvních profesionálních krůčků. No a Marta, to je altistka s úžasným repertoárem! Se zmíněnou písní Co znamená mít rád jsem v roce 1967 vyhrála celostátní soutěž Talent ´67.
Zazpívala jste si někdy veřejně s Evou Olmerovou?
Ne. Ale zpívala jsem jí na její poslední cestě za doprovodu jazzového klavíristy Emila Viklického. Byly to písničky Čekej tiše a My Funny Valentine. To si přála její maminka. Od ní jsem se taky dozvěděla, že mě Eva Olmerová měla ráda.
Nová kompilace obsahuje i tři novinky, zcela nově natočené písničky…
Ale i o těch jsem přemýšlela dvacet let! Píseň Still Got The Blues s českým textem Edy Krečmara Já v sobě dál mám blues napsal irský kytarista a zpěvák Gary Moore. Eda otextoval i píseň I Believe I Can Fly jako Najednou křídla mám. To je soulová záležitost, jejím autorem je černošský skladatel a zpěvák R. Kelly. Na desku se mnou písničku nazpíval soubor Gospel Limited. A třetí novinkou alba je slavná mexická píseň Bésame Mucho, kterou už v roce 1940 napsala Consuelo Velásquez. Rozhodla jsem se ji nazpívat ve španělštině a dát jí dramaticko-šansonovou podobu.
Album bude pokřtěno na velkém valentinském koncertě v pražské Hybernii.
Připravila jsem koncert, kterému skutečně říkám valentinský. Valentin je sice americký svátek, ale je na každém z nás, kdy si uděláme náš svátek lásky. Všechno to proběhne 17. února. Zazní tu většina písniček z nové kompilace. A jako host se mnou vystoupí už zmíněný soubor Gospel Limited. Úžasné seskupení, co se gospelové muziky týče, podle mne nejlepší u nás. Třeba budeme v budoucnu spolupracovat častěji. Uvidíme!
Foto: Supraphon
