Jana M. Brůžková je nová spisovatelská naděje z Beskyd. Ve třiceti letech jí lékaři diagnostikovali rozsáhlý nádor – rakovinu lymfatických uzlin a to v době, kdy zrovna prožívala euforii z právě probíhajícího těhotenství. Jana se rozhodla dítě donosit a razantní chemoterapeutickou léčbu podstoupit až po narození miminka. Její otevřenou zpověď přinášejí již zítra Haló noviny.
„Můj příběh začal krátce po návratu z Prahy, kde jsem pracovala pro jednu nadnárodní společnost. Čekala jsem děťátko, tehdy jsem byla ve druhém měsíci těhotenství a prožívala jsem pocity nekonečného štěstí, euforie z toho, že budu mít miminko. Ale život nám přináší mnohá překvapení a ne vždy jen ve svých pozitivních podobách. Při jednom z vyšetření mi lékaři diagnostikovali rozsáhlý nádor v hrudníku o velikosti 17x9x5 centimetrů. Rakovinu lymfatických uzlin. Vzhledem k velikosti nádoru mně byla doporučena okamžitá léčba, která se však neslučovala s pokračováním těhotenství. Věděla jsem, že chci miminko donosit a věřila jsem, že vše zvládnu. V sedmém měsíci se mi pak narodil zdravý a krásný chlapeček Tomášek. Byl tak malinký a křehký. Měl pouze 1,76 kilogramů a 42 centimetrů. Prožívala jsem obrovské štěstí a vděk za to, že byl v pořádku,“ přiznává Jana M. Brůžková v zítřejším vydání Haló novin.
V podstatě hned po porodu musela začít s léčbou. „Období to bylo šílené, tehdy mi to připadalo jako peklo, kterým když projdu, zvítězím. Léčba se často komplikovala vážnými infekcemi a ještě dalšími potížemi a já jsem byla velmi oslabená a tak jsem více času trávila v nemocnici na oddělení JIP než doma se svým synem. Odloučení jsem nesla neskutečně těžce a to mne nesmírně trápilo. Jednou, když mi bylo hodně zle, hlavou mi krátce bleskla myšlenka: ,A co když to nezvládnu? Co bude potom?ʻ V té době jsem byla již velmi vyčerpaná, odvápnila se mi páteř a zlomilo několik obratlů. Týdny jsem ležela v nemocnici, nemohla jsem chodit a cítila jsem, jak balancuji na hraně života. V onu chvíli se ve mně něco ozvalo a já se rozhodla, že to prostě zvládnout musím. Kvůli synovi, který se mnou ušel už takový kus cesty. Věděla jsem, že potřebuji mít nějakou každodenní činnost, motivaci, která mně pomůže vše ustát. Začala jsem tedy psát do svého zápisníku v tvrdých deskách pro Tomáška knihu. Pohádkový příběh – Skřítkové. Dala jsem si úkol, že knihu musím dopsat za každou cenu do konce. Věřila jsem, že když se mi to povede, uzdravím se. A opravdu. Moje odhodlání a víra v to, že se domů za svým synem vrátím, mne krůček po krůčku posouvala kupředu a já jsem psala a psala i přesto, že mně neustále dopisovaly propisky. Vánoce jsem sice strávila ještě v nemocnici, ale 27. prosince ráno jsem dopsala poslední stránku skřítků. Ten den se »něco stalo« a mne odpoledne propustili domů,“ vzpomíná valašská spisovatelka v otevřeném rozhovoru v zítřejších Haló novinách.
O čem je knížka Skřítkové, která před pár dny vyšla? Čemu se Jana M. Brůžková mimo psaní věnuje? A napíše i další knížky? To a ještě mnohem víc prozradí sympatická spisovatelka v exkluzivním rozhovoru v Haló novinách, které vycházejí již zítra, v sobotu 2. února.
Foto: MV knihy
