Herce Jana Vondráčka, kterého pozval Jan Kraus do své televizní show, můžete nově slýchat v pražské městské hromadné dopravě. Oblíbený herec, jehož domovskou scénou je Divadlo v Dlouhé, totiž vyhrál konkurz a pro pražského přepravce namluvil dopravní hlášení včetně zhruba deset a půl tisíc názvů zastávek.
„Dělali velký výběr, bylo tam snad 200 uchazečů,“ vysvětluje Jan Vondráček. „A já ani nevím, kdo mě vybral, ale najednou mi zavolali, že jsem ve výběru. Nejdřív udělali velký a široký výběr, na to byla nějaká komise. Pak byl užší výběr, to jsme byli na konci čtyři, a to už běželo v tramvajích a to byl průzkum. Z toho už pak vybírali lidé. To bylo referendum, ve kterém hlasovalo 200 tisíc lidí. Já jsem získal nějakých 127 tisíc hlasů.“
A jak se nyní cítí, když jede metrem a slyší svůj hlas? „Někdy mám tendenci se klanět,“ odpovídá se smíchem a dodává, že už zaznamenal hezké reakce. „Já už jsem si na to celkem zvykl, protože už jsem na svůj hlas zvyklý. Řekl jsem si, že vlastně dokončím akustické obklíčení Prahy. To málokdo ví, ale já už dělám léta jednoho operátora do telefonu.“
Svůj hlas ovšem propůjčil i pěkné řádce audioknih, které načetl. Jednu z nich přinesl jako dárek svému hostiteli se slovy, že je to modrý mauricius mezi audioknihami. „Protože jsem ji nahrával vkleče,“ objasňuje, čím je nahrávka unikátní. „Protože jsem si před dvěma roky utrhnul sítnici, nevím, jak se to stalo, a po operaci měsíc nesmíš zvednout hlavu.“ Tak zvaně polohování obličejem dolů je totiž nutné proto, aby plyn nebo vzduch, který byl pacientovi implantován do oka, udržel operovanou sítnici na správném místě. „No a musí spát člověk na břiše. A je to strašné! A já abych se nezbláznil, domluvil jsem se, že budu načítat audioknížku. A protože mám doma svoje audiostudio a doktor mi to povolil, koupil jsem si masérské klekátko, dal jsem si mikrofon pod sebe a takhle vkleče jsem měsíc načítal dokonce dvě audioknihy.“ Zároveň díky tomu zjistil, že v této poloze člověk víc sliní. Ovšem i s tím si nakonec poradil. Přesný počet knih, které už načetl do audiopodoby, ale nezná. „Je jich hodně a zabere to hodně času,“ svěřuje herec.
„Přes lockdown, když se přestalo hrát divadlo, měl jsem v průběhu půl roku namluvit asi 1800 stran, asi pět knížek. Začali všichni volat a říkali, to je super, máte zavřené divadlo, tak to namluvíme rovnou, než nám zavřou ještě studia. A já jsem zjistil, že měsíc denně osm hodin načítám audioknihy, a ještě pět různých knížek, a ještě jsem si musel pamatovat ty figury, protože jsem třeba ráno dělal jednu knížku, odpoledne druhou, pak zase tohle, pak jsem měl 14 dní pauzu od jedné… no bylo to peklo!“ usmívá se Jan Vondráček, který je už šestadvacet let v angažmá v Divadle v Dlouhé a prý je vůbec velice konzervativní. „Já jsem konzerva ve všem: jedna manželka, telefon stejný, od prvního mobilu mám stejné číslo, mám stejnou spořitelnu.“
Foto: TV Prima
