Herec Jan Vlasák přijal pozvání do telwvizní Show Jana Krause. Moderátor, který s ním strávil »bouřlivá« společná léta v pražském Studiu Bouře v 80. letech minulého století, bude mít ze setkání obzvláště velkou radost a neodpustí si zavzpomínat na to, jak se prý Vlasák vždy do poslední chvíle učil text.
„Já teď už tedy trému nemám, ale je to taková moje obsese, jakýsi rituál, že kdybych si ten text nepřečetl, neměl bych dobrý pocit,“ vysvětluje herec, který má za sebou velké množství filmových i divadelních rolí a také zkušenosti z řady divadel, mimo jiné desetileté angažmá v Národním divadle. „Jediná chyba na tom mém odchodu byla, že to bylo až po deseti letech,“ svěřuje. „Pepek Abrhám, který tam byl taky, když to začínalo po revoluci, tam byl jen na jednu roli a pak pochopil, že je to pitomost a odešel hned, kdežto já jsem tam smrděl ještě devět let.“
Ve svém profesním tempu nepolevuje, a tak v současnosti hraje v Rokoku a ABC či v Divadle pod Palmovkou ve hře Něco za něco v režii avantgardního polského režiséra Jana Klaty. „Přimotal jsem se tam do toho, protože sháněl nějakého starého chlapa na vévodu do hry Něco za něco od Shakespeara,“ popisuje divadelní představitel knížete Vincentia. „No a tak jsme to spáchali. Je to hra velmi bujará… on ji sice hodně seškrtal, ale v závěrečné scéně měl takovou ideu, kterou mi řekl až dva dny před tím, než byly generálky. Čekal jsem, co z něj vyleze… no, víš, já bych tady potřeboval, abys potom, až se budeš v závěru k té hlavní představitelce blížit, se svlíknul…“ Nakonec nezůstalo jen u svlékání, ale dojde i na další intimnosti, se kterými by mohl mít leckdo problém. „Já už se nestydím. Upřímně řečeno, když vylezeš na jeviště a uděláš ten duševní striptýz, tak tohleto už je maličkost,“ moudře oponuje Krausově poznámce o tom, že on by se v takové situaci trochu styděl.
Herec Jan Vlasák je také velice známý tím, že propůjčuje svůj příjemný hlas četbě audioknih. „Já rád čtu a rád načítám knihy. To je pro mě velká zábava. Protože je to vlastně trochu i divadlo,“ doplňuje s nadšením umělec, který podle svých slov toužil po herecké kariéře již v pěti letech. „To byl šok pro mého otce, který byl strojní inženýr a cvičil mě v matematice a ve fyzice, což mě zoufale nebavilo a nešlo mi to,“ vzpomíná. Nakonec se z něj stal herec známý nejen v Česku, ale díky rolím i v několika zahraničních filmech, dokonce i za hranicemi naší země – proslavila ho především role v americkém filmu Hostel. „To bylo super úspěšné! Já jsem byl světově úspěšný herec… nemohl jsem ani chodit po ulici, to bylo v době, kdy tady byla spousta cizinců, všichni říkali, jé hele, on hrál v Hostelu…“
Foto: TV Prima
