Nejdříve Jan Budař napsal pohádku o největším tajemství Leopolda Bumbáce jako filmový scénář. Všichni, kdo jej četli byli nadšení originálním příběhem bývalého dělostřelce Bumbáce a tak se Jan Budař rozhodl, že ze scénáře udělá literaturu krásnou a vydá ji knižně. Připojil k ní pohádku svého dědy Antonína Dočekala a vznikla tak kniha, která u nás nemá obdoby. Děd a jeho vnuk – dva muži v čase vzdálení a přece si tak blízcí, zvou všechny děti do pohádkového světa, kde všechno končí jenom dobře.
Jak vás napadlo napsat pohádku?
Můj přítel Otmar mi jednou řekl, že vymyslel jméno pohádkové postavy – Leopold Bumbác – bývalý dělostřelec. Mě to utkvělo natolik, že jsem tomuto muži vymyslel pohádkový příběh. Napsal jsem to nejdříve jako filmový scénář a protože se mi stalo, že nám jeden vychytralý muž ukradl námět filmu, který jsem napsal s kamarádem, rozhodl jsem se vydat to i jako knihu, aby se mi to nestalo znovu. Je to totižkrásná pohádka a věřím, že z ní jednou bude krásný film.
Druhou pohádku v knize napsal váš děda Antonín Dočekal, jak došlo k této mezigenerační spolupráci?
Antonín celý život píše a maluje a napsal Pohádku z Pekla pod Sudem ve svých devadesáti třech letech. Ručně! A opatřil ji i vlastními ilustracemi. Když jsem to viděl a četl, pochopil jsem, že je to světový unikát a že se ta pohádka musí dostat mezi děti. Rozhodl jsem se dát ji do jedné knížky s tou mojí, protože vydat knihu s vlastním dědou, to je další výjimečná věc, která mě v životě potkala a já velmi děkuju, že se to podařilo zrealizovat. Líbí se mi, že si děti můžou přečíst dva velmi odlišné příběhy, vidět dva různé styly kreseb i slohu. Těším se, jak je to bude bavit.
Jak jste daleko s realizací filmu – Největší tajemství Leopolda Bumbáce.
Zatím mám vymyšlené ideální obsazení. Hlavní role jsem psal pro Ondřeje Vetchého a Ivana Trojana.
Sebe jste neobsadil do hlavní role?
Tentokrát výjimečně ne. (Smích) Rád bych tu pohádku režíroval. Je to výpravný příběh s mnoha triky, tak to bude drahá pohádka, ale já věřím, že má velký smysl ji natočit, protože se dívá na válku a odpuštění tak, jak jsem to ještě v žádné pohádce neviděl.
To je válečná pohádka?
Ne. I když je hlavní postavou bývalý voják, je to příběh o odpuštění, o tom, že vina je hra. Taky o tom, že žádná vojna nemá a neměla jiný smysl, než budit strach a vyvolávat chaos. Taky se děti dozví, že každý voják byl něčí příbuzný nebo láska. A pokud nebyl to ani to, rozhodně to byl něčí přítel. A to pozná i Leopold Bumbác, hrdý voják, který si myslí, že žádný civilista nemůže tušit, co je to vojenská čest.
Je tam i láska?
Určitě, jako v každé správné pohádce i v této je láska, protože ta vítězí nad lží a nenávistí.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta, IMAGE.CZ
