„Nechoď po falešných stopách, ty vytvořil někdo jiný. Není to tvoje cesta ani kroky, které máš následovat. I když samozřejmě stopy, které tu kdosi zanechal a několikrát jimi prošel, vytvořily viditelný chodník. Čím víckrát se jím projde, bude o to širší. Až se nakonec z chodníku stane pořádná cesta a nikoho ani nenapadne, aby po ní automaticky neprošel.“
„Kam ale vede? Zajímáš se anebo ji prostě jen následuješ, protože k ní směřují davy lidí? Jak snadné by bylo přidat se. Avšak, zkus se kohokoliv zeptat, kam má namířeno a proč tam jde. Zkus se zeptat, kam tato cesta vede a co je na jejím konci.
Budeš překvapen, že se odpovědi nedočkáš. V lepším případě ti možná někdo řekne – ,nevím‘, a jestli se pak zeptáš proč tam tedy jde, hádej, co uslyšíš?
V lepším případě to bude opět – ,nevím.‘ V tom horším – ,vždyť tam jdou všichni.‘
A protože jdou všichni, tak to přece musí být to nejlepší. Nevím kam, nevím proč, ale všichni jdou, – tak půjdu taky. Přece by jistě nikdo nedělal úplné pitomosti, kdyby »někdo« neznal odpověď…“
Jak často můžeme být svědky takovýchto situací. Nic není blíž k pravdě než to, že ten »někdo« na koho v tu chvíli spoléháme a dokonce si myslíme, že opravdu existuje, odpověď prostě nezná. My jsme však ochotni uvěřit téměř čemukoliv, jen když se nemusíme spolehnout na vlastní intuici a jen sami za sebe ve svém vnitřním klidu, učinit to správné rozhodnutí.
Není to snadné a většinou vám nikdo neřekne, co přesně máte udělat, pokud se ocitnete na rozcestí. Zpravidla to však bývá to nejlepší, co se může stát.
Cítíte se sice opuštění, ale právě díky tomu zmizí jakýsi imaginární ,někdo‘, kdo přece musí vědět, co máte ve svém životě udělat, jak a kam máte jít.
Chvíle nejistoty, zmatků a otřesů známe a prožíváme všichni, každý má však svůj vlastní jedinečný život, který nelze srovnávat s životem někoho jiného.
A proto je třeba se vždy spoléhat na vlastní pocity, vlastní názor, vlastní rozum, protože cesta, která je dobrá pro někoho jiného, nemusí být dobrá pro ostatní.
Často se totiž stává, že ta nejsnadnější cesta bývá většinou dlážděná strachem, který nikomu nic dobrého nepřinese.
Obzvláště, pokud se necháte strhnout a vydáte se směrem, kterým byste se jinak sami nevydali.
Proto, ať se vám v životě děje cokoliv nebo ať čelíte jakémukoliv dění kolem vás, zeptejte se nejprve v klidu sami sebe: „Co bych udělal a jak to cítím já – sám v sobě bez ohledu na to, co říkají, co si myslí a kam směřují ostatní?“
Zkuste na chvíli vymazat všechen nátlak, nejistotu, chaos a strach, který se na vás valí z okolí a nutí vás jen následovat »někým« předem vyšlapaný chodník a zeptejte se, proč byste měli poslouchat svůj vnitřní hlas, který mluví tak tiše a vede vás vašim vlastním směrem.
Od něj jistě neuslyšíte odpověď – ‚nevím‘ nebo ‚protože to dělají všichni‘…
Nepovede vás do ještě většího zmatku, strachu nebo sevření.
Ba naopak, pomůže vám zklidnit se, uvědomit si vaši skutečnou sílu a schopnost vždy si dobře poradit. Kdykoli a s čímkoli, co vás potká. Protože jste to vy, je to váš hlas, který může mluvit tiše právě proto, že většina skrytých věcí ve skutečnosti utváří a ovlivňuje veškeré dění všeho uvnitř i vně.
Proto, když uvidíte valící se dav nebo širokou cestu, na chvíli se zastavte a zkuste se zeptat sami sebe, zda pro vás není vhodnější zůstat v klidu stranou a jít s rozmyslem ve svých vlastních stopách.
Na své vlastní cestě budete mít totiž vždy dostatek času dát sobě i ostatním to, co je opravdu vaše a co je dnes, snad víc než kdy jindy, nejvíce zapotřebí – srdečný úsměv, gesto povzbuzení, shovívavost, jemný dotek, radost z maličkostí a laskavé slovo naděje.
O autorce:
Jana M. Brůžková je obyčejná usměvavá holka z Valašska, motivační koučka osobního rozvoje a také spisovatelka, kterou však v životě potkalo mnohé. Třeba i to, že ji před léty lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin ve druhém měsíci těhotenství. Jana se rozhodla bojovat a svůj boj se zákeřnou nemocí vyhrát. V průběhu nemoci porodila zdravého syna a teprve poté podstoupila razantní léčbu. V posteli – vleže, na oddělení JIP FN Ostrava Poruba – začala psát do svého zápisníku v tvrdých deskách pro svého syna knihu, pohádkový příběh Skřítkové. Knihu se jí podařilo dopsat do konce a ona se uzdravila. Nedávno tento pohádkový příběh vydala, část výtisků věnovala prostřednictvím Oddělení dětské hematologie a hematoonkologie FN Ostrava a sdružení Haima Ostrava z.s., onkologicky či jinak vážně nemocným dětem a zbývající část knih je v prodeji. Část zisku z jejich prodeje podpoří onkologicky či jinak vážně nemocné děti tohoto oddělení.
Knihu Skřítkové můžete zakoupit v knihkupectvích nebo u Jany M. Brůžkové
(i s věnováním) na e-mailové adrese: JMBruzkova@gmail.com
Více infa: www.projektskritkove.cz
Facebook: https://www.facebook.com/jmbruzkova?ref=br_rs
Foto: Jana M. Brůžková
