Nová kniha Zagorka o Haně Zagorové přináší i obsáhlý rozhovor s naší devítinásobnou Zlatou slavicí. A v něm se Hana Zagorová rozpovídala i o svém dlouholetém kapelníkovi, muzikantu Karlu Vágnerovi. Co všechno o něm v knize Zagorka Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila říká? Zde vám přinášíme krátkou ukázku…
Hanko, jak vzpomínáte na hostování v koncertním programu Evy Pilarové?
„Eva je ohromná. Opravdu. Vždycky říkám, že jsem každý koncert stála v portálu za jevištěm a sledovala ji, jak to umí s lidmi, protože to je nevídané. Ona je báječná a zpívá nádherně.“
Eva Pilarová tenkrát byla na vrcholu, jaká byla, jak se k vám chovala?
„Ohromně, opravdu. Radila mi, byla výborná. Musím říct, že nemám na nikoho v branži vzpomínky, které bych chtěla zašlapat, nebo zapomenout. Asi jsem měla kliku.“
Jak reagovala, když jste jí oznámila, že si založíte vlastní kapelu a že do ní od ní odejde i její kapelník a přítel Karel Vágner?
„Karel odešel mnohem později než já. Už nevím, jak to tenkrát bylo, ani si nepamatuji, jak zareagovala, ale asi nijak divoce, protože spolu dodnes vycházíme velice dobře. Myslím si, že nastane období, kdy to každý pochopí, protože v životě zpěváka se stává, že se chce osamostatnit a chce mít svoji kapelu. A právě když jsem byla u Evy Pilarové, tak u mě to období nastoupilo.“
Vzpomenete si, kdy jste se setkala s Karlem Vágnerem poprvé?
„Už ve skupině Sodoma Gomora Václava Zahradníka, ve které hrál na basovou kytaru.“
Byli jste tam spolu nějak víc v kontaktu?
„Ne.“
Takže to všechno přišlo až později?
„V podstatě vždycky jsme vystupovali na stejném jevišti. Když jsem zpívala s TOČRem Josefa Vobruby, hrál v něm i Karel. Bylo to ale úplně nezávisle na tom, jestli jsem tam byla. Vždycky to byla náhoda.“
Kdy jste přišla na to, že si rozumíte a že byste spolu mohli udělat kapelu a fungovat spolu umělecky?
„Dohromady náš dal manažer Hanuš Bunzel, který dělal Vaška Neckáře. Když jsem ho oslovila, řekl mi, že by neměl čas mi dělat manažera, ale že zná jednoho takového vlčáka, který je moc dobrý a že mu řekne. Byl to Karel Vágner. Já jsem potom za ním zašla a řekla mu, že bychom mohli udělat společnou kapelu.“
Takže to nebylo tam, že jste zakládali kapelu a už jste spolu chodili?
„Vůbec.“
Kdy vůbec přeskočila jiskra a váš pracovní vztah přešel i do soukromí?
„Nechci o tom mluvit, to není vůbec důležité.“
Karel Vágner je jeden z mála partnerů, kterého přiznáváte…
„To vždycky vyplyne z rozhovoru, ale já nemám potřebu přiznávat partnery.“
Nikdy jste neuvažovali o veselce?
„Vůbec, nikdy jsme spolu ani nežili.“
Co jste si na Karlu Vágnerovi cenila nejvíc, že jste s ním spolupracovala řadu let a po změně režimu jste odešla od hudebního vydavatelství Supraphon a nahrávala desky pro jeho firmu Multisonic?
„Cenila jsem si na něm všeho. Karel Vágner je můj báječný kamarád a myslím, že ten náš vztah je oboustranný. Známe se v dobrém i ve zlém a za ta léta se známe líp, než všechna naše manželství dohromady. Známe se šíleně dlouho, skoro padesát let.“
Poslední dvě novinková alba jste nevydala u Multisonicu, ale vrátila se k Supraphonu. Proč?
„Protože jsem chtěla zase pracovat s velkým orchestrem, ke kterému dává Supraphon příležitost. Karel má menší studio.“
Foto: MV knihy / Kniha Zagorka
