Na červenou pohovku v televizní Show Jana Krause usedl česko-slovenský fotograf Tono Stano, který proslul zejména svými umělecky pojatými černobílými akty. Jako malou ochutnávku z jeho tvorby promítne Jan Kraus divákům v prezentaci na obrazovce v pozadí několik jeho ikonických snímků.
Zároveň připustí, že Tono Stano je jedním z mála fotografů, od kterých by se nechal portrétovat, což téměř nedělá, protože na fotografiích vypadá blbě. „To já nepustím z ruky,“ reaguje fotograf. „To já bych vás trápil, až byste vypadal hrozně chytře.“ V současné době se umělec prezentuje výstavou v Trafo Gallery, která se věnuje nejen jeho fotografiím, ale i malbě. Tono Stano totiž prostřednictvím své modelky namaloval cyklus abstraktních kaligrafických obrazů, což navíc fotograficky i prostřednictvím videozáznamu zdokumentoval. „Hledám média, která jsou pro to, co chci realizovat, nejvhodnější,“ vysvětluje autor. „Takže v případě této kolekce jde primárně o malbu. Výsledek je malba a na to je to fokusované. Já jsem veřejně známý jako fotograf, protože lidé škatulkují, takže když se pak řekne, že fotograf něco namaloval, je to těžko pochopitelné.“
Ve skutečnosti to tak ale není, stále jde jen o výtvarné sebevyjádření různými prostředky. A co si myslí o rozmáhajícím se fenoménu současnosti, kdy každý stále něco fotí? „Je to podobné, jako když každý z nás mluví, ale ne každý dokáže něco vystihnout. Ne každý dokáže do té řeči vnést nějakou zajímavou myšlenku,“ myslí si. Pak ale smířlivě poznamenává, že ho to všudypřítomné fotografování vlastně baví. Jeho doménou jsou především akty, které stále – i po více než čtyřiceti letech své umělecké kariéry – pokládá za přitažlivé téma. „Je to nejcennější, co máme, a já osobně považuji ženu za neskonale obdivuhodnou bytost,“ říká fotograf, který sám o sobě tvrdí, že je hravý, že ho baví strašně moc věcí a že ho oslovuje především krása.
Svoji tvorbu pak nepovažuje za práci, ale za čistou euforii a vášeň. „Já pracuju tak koncepčně, že si sám sednu, musím být tedy skutečně sám, a vlastně fantazíruju. Je to takový imaginativní proces. Protože kdybych přišel do ateliéru, kde už jsou lidi, se kterými pracuju, chyběl by mi nadhled. Takže mám jakýsi scénář, i když tam pak do toho vpadne třeba něco úplně jiného.“ Uzavírá s tím, že každý člověk by měl být tvůrčí, hledat krásu a opájet se životem.
Foto: TV Prima
