Eva Jeníčková: Život nekončí ve dvaceti, naopak, ve dvaceti to všechno teprve začíná

Píše se rok 1982. Do »filmové matriky« se poprvé zapisuje film o Básnících – Jak svět přichází o básníky. Z tvůrčí dílny doktora Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina. A na filmových plátnech září dvojice kamarádů – Štěpán Šafránek s duší básníka a Kendy s velkými sny o velkých filmech – Pavel Kříž a David Matásek se stávají na skoro 35 let skvělými kamarády. A s nimi samozřejmě celá plejáda dalších postav a herců. My jsme si dnes popovídali s Evou Jeníčkovou.

Nádeníček

Jaké je vracet se s mnohaletými přestávkami k filmovým Básníkům, kteří vás v Česku proslavili?
Že jsou Básníci pořád oblíbení a lidé v nich nacházejí radost, je pro mne absolutní úspěch. Právě diváci učinili Štěpána, Kendyho a další nesmrtelnými, a to je to nejlepší, co se může filmovým hrdinům stát. Pro mě byl nový film poctou všem, kteří se na Básnících za ta léta podíleli, od pana režiséra Kleina přes Pavla Kříže až po diváky, kteří tu řadu udrželi při životě.

V posledním díle vaše Vendulka povýšila na ředitelku nemocnice, ve které působí i Štěpán Šafránek. Prý vaše postava jedná hodně neústupně – prozradíte o ní víc?
Vendulka je a vždy byla asertivní, aktivní a průbojná. Nikdy se nebála a byla ochotná udělat vše pro to, aby dosáhla úspěchu a svého cíle. To se nezměnilo. Taky si vždy uměla rozškatulkovat jednotlivé stránky svého života a oddělit je od sebe, aby mohla přežít. Její lidštější stránky neměly v rozsahu role vždy platformu, ale v jádru zůstala pořád tou živelnou holkou ve svetru, která se uměla s úsměvem poprat se vším. To se taky nezměnilo. Ale v novém díle diváci zjistí, že jí v hloubi duše vlastně na něčem celý život moc záleželo. Ale víc vám neřeknu!

Básníci jsou českým filmovým fenoménem. Myslíte, že by se obdobná látka uchytila i venku – nebo je vyprávění o milostných vzplanutích stále staršího a sebeironického doktora jen místní specialita?
Samozřejmě, že není! Romantická komedie je žánr, který nikdy nezklame, a existuje plejáda herců, kteří si na ní založili kariéru. Sice je to zaškatulkovalo, ale když se pak někteří z nich dostali k dramatické látce, bylo o to překvapivější, že jim jejich talent umožnil vydat se úplně jiným směrem. A pozor – udělat vynikající romantickou komedii není žádná sranda! Myslím, že Básníci by klidně zafungovali na mezinárodní úrovni, samozřejmě s úpravami, které by poskytly univerzální srozumitelnost lokálním specifikům. A co se týče vaší poznámky o stále starším hrdinovi, určitě si vzpomenete třeba na pokračování Báječného hotelu Marigold. Život nekončí ve dvaceti, naopak, ve dvaceti to všechno teprve začíná.

Nevadí vám, že si vás lidé v Česku pořád spojují hlavně s Vendulkou?
Je to asi pochopitelné, dvacet let jsem na domácí scéně chyběla. Ale snad si třeba díky filmu Klauni nebo divadelnímu projektu High – Lety peklem uvědomí, že nejsem herečkou jedné postavy a jednoho přístupu. Že mám za sebou i jiné zkušenosti a mnoho další práce.

Foto: Bioscop


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353