Moderátorka Eva Borská se do povědomí široké veřejnosti dostala jako zpěvačka – ať už sólová nebo v dívčím duu Pusy. Pěveckou kariéru má spojenou se svým bývalým manželem, skladatelem a muzikantem Pavlem Skalickým a příjmením Skalická. Ze zpěvačky se před šesti lety stala televizní reportérkou a poté pod novým příjmením Borská je především moderátorkou.
Evo, když vám začal dělat Pavel Skalický producenta a manažera, znala jste skupinu Saturn, ve které váš manžel zazářil v osmdesátých letech?
Ano, samozřejmě, byla tehdy populární.
Jak se vám líbily písničky, které Saturn zpíval?
Některé víc, některé méně. Ale obecně, co se týká písniček, mé názory na ně se mění s dobou a věkem. Jen někteří interpreti nebo jednotlivé písně dokáží oslovovat lidi napříč generacemi. Z těch se pak stávají legendy. Tou je třeba písnička Zuzi, Zuzano, kterou ale Saturn nezpíval. Pavel Skalický ji složil pro skupinu Mustangové.
Pod dohledem Pavla Skalického jste zazářila v úspěšném dívčím duu Pusy. Občas jste do světa vypustily i provokativní fotky v kalhotkách jako to dělaly ruské T.A.T.U., které si hrály na lesbičky. Byly pro vás inspirací?
To ani ne, ten nápad vznikl spontánně při focení s fotografem Jakubem Ludvíkem.
Vy jste s duu zůstala, ale vaše partnerky se střídaly, že?
Markéta se jednoho dne rozhodla pro jiný soubor a my měli stále poměrně dost nabídek na vystupování. A tak se mnou jezdily náhradnice, abychom nepřišli o fanoušky a co si budeme povídat, ani o peníze. Párkrát dokonce »vypomohla« i moje ségra.
Proč se Pusy po deseti letech rozpadly?
Dosáhly jsme tehdy asi maxima. Vydaly tři alba, měly za sebou tisícovku vystoupení a nebylo kam pokračovat. Každý má zkrátka svoje limity. Já jsem navíc tehdy už chtěla založit rodinu.
Poté jste se vydala na sólovou pěveckou dráhu?
Ano, na chvilku. Chtěla jsem se vrátit ke country muzice, na které jsem vyrostla. Ale pak přišla nabídka pracovat pro televizi Barrandov a já se rozhodla v sólové dráze zpěvačky nepokračovat.
Patnáct let jste byla zpěvačkou, pak šest let reportérkou a poté moderátorkou hlavní zpravodajské relace TV Barrandov Naše zprávy. Která z těch profesí vás bavila nejvíc?
Momentálně je pro mě role moderátorky ta nej. Dávám do toho všechno, jak je mým zvykem. Zpívání mě samozřejmě baví, ale nejsem člověk, který bych chtěl sedět jedním zadkem na několika židlích. Ale vlastně, když o tom tak přemýšlím, všechny tři profese mají dost společného. Je to překrásná služba lidem. A kdo ví, jestli bych obstála v roli reportérky a později moderátorky, kdybych předtím mnohokrát nestála na podiu před lidmi. Ostatně už tehdy bylo někdy nutné vystoupení i odmoderovat. Byla to dobrá průprava.
Jak jste se připravovala na změnu z televizní reportérky, která točí reportáže na moderátorku hlavní zpravodajské relace?
Upřímně na nějaké velké přípravy nebyl čas. Ale přiznám se, že před kamerovými zkouškami jsem si doma trénovala texty před zrcadlem a pak chtěla po dětech, aby mě natáčely na mobil. Jedině tak má člověk zpětnou vazbu a může vychytat chybičky. Mám sice zkušenost, že štěstí přeje připraveným, ale také vím, že v den D je stejně všechno jinak, než si člověk namaluje. Sázela jsem nakonec hlavně na zkušenosti, které jsem během šesti let v televizi nasbírala a na přirozenost.
Měla jste při prvních vysíláních trému?
Téměř vůbec, ale samotnou mě to překvapilo. Trémista totiž bývám. Souvisí to asi s tím, že jsem hodně zodpovědná. Velký podíl na té pohodě ve studiu ale měli kolegové, kteří mě při prvních vysíláních chválili a pomáhali.
Foto: Václav Nekvapil, Jakub Ludvík, TV Barrandov / Adéla Bartoníčková, TV Barrandov / Robert Sedmík, archiv Evy Borské
