České srdce: S Karlem Holasem jsme se rozešli v dobrém

»Worldmusicrocková« kapela České srdce neztrácí ani po více než dvaceti letech své činnosti elán, nápady, šťávu. Keltská tradice je v hudbě kapely dodnes slyšet, byť už méně, spíše v decentních náznacích. K Bretani se ale vrací stále. Ostatně tenhle kousek země a taky zdejší hvězda Alan Stivell hráli v činnosti skupiny obrovskou roli. Supraphon v červnu vydal v kompletu a s trefným názvem První tři první, druhé a třetí album Českého srdce, tedy České srdce, Srdce z Avalonu a Pohřebiště hitů. Nad zmíněným trojalbem si povídáme s Michalem Šenbauerem a tehdejším členem Českého srdce Karlem Holasem, dnes jedním z lídrů Čechomoru.


Na úvod trochu poťouchle: proč první tři – a ne třeba první dvě nebo poslední čtyři?
M. Š.: Tahle alba má ve svém katalogu Supraphon. Navíc vznikla v důležitém období zaznamenávajícím tři vývojové změny kapely. Měli jsme tak pocit, že by bylo dobré, kdyby tyhle desky vyšly dohromady.

Jak se od té doby změnilo složení kapely?
M. Š.: Z první sestavy jsme dodnes zůstali bubeník Ondřej Mucha a já. Housle se nám po odchodu Karla Holase změnily už dvakrát. Basovou kytaru jsme obměnili nedávno.

Karle Holasi – proč jste odešel z Českého srdce – šel jste za lepším?
K. H.: To se takhle říct nedá. Po desce Oheň, voda, vzduch nám to už nešlo tak dobře, jako dřív, a já jsem už hrál s Čechomorem, tak jsem odešel dělat Čechomor. Ale rozešli jsme se v dobrém.

Album Srdce z Avalonu je prý vaše nejzásadnější, je ovšem už dvacet let staré; žádné podobně zásadní nebo zásadnější od té doby nemáte?
M. Š.: Člověk vytváří album vždycky s nějakými zážitky, prožitky a zkušenostmi, které do něj promítá. Některé desky jsou podle těchto prožitků zásadnější, jiné třeba o něco méně; nevím ale, jestli to podobně cítí i veřejnost a kritika. Z každého alba mám oblíbené věci, na druhé straně na každém albu jsou i takové, které člověk přeskočí, protože ho tolik nebaví.

Jak často si spolu, myslím České srdce s Karlem Holasem, dnes zahrajete?
K. H.: Michal občas zavolá, že má kapela výročí, to si vždycky přijdu rád zahrát. Nebo mě pozve na koncert, což je od něj hezké. Jsme dokonce schopni se vzájemně i navštěvovat. (smích) Pravidelně se potkáváme i na Michalově festivalu Okoř se šťávou.
M. Š.: A dáváme si vzájemně dárky – naše alba. Jelikož Keltové neměli přesně určené všechny dny slavení, tak si i my dáváme dárky nepravidelně. Vždycky se těšíme, až ta druhá kapela dodělá desku, že ji dostaneme. (smích)

Komplet První tři obsahuje i některé písně, které se na původních albech neobjevily…
M. Š.: Na našem prvním albu, které ještě doposud na CD nevyšlo, jsou to dvě písničky. Jednu z nich (Svatozář) jsme posléze natočili na album Oheň, voda, vzduch. Na tu druhou, Nemusíš mě šetřit, jsem v průběhu let úplně zapomněl. Když jsem ji teď po letech slyšel, těžko jsem se vpravoval do její nálady!

Mluvíme o vašem albu České srdce, které vyšlo na vinylu a na kazetě. Na CD vlastně nikdy, i když se k tomu prý schylovalo!
M. Š.: To vlastně vůbec nechápu. Pravděpodobně jsme byli takoví odpůrci digitálu, že jsme vydání na CD zakázali! (smích)
K. H.: Já si na to vzpomínám. Cédéčkové vydání jsme nezakázali, ale v Supraphonu řekli, že nejdřív vydají elpíčko a teprve pak CD, k čemuž už se ve firmě nikdy nedokopali. A nám to vlastně bylo docela jedno.
M. Š.: To je pravda. Byli jsme šťastní, že nám vyšla deska a soustředili jsme se na živé hraní. Ale jedna zajímavost: ta naše první deska vyšla na cédéčku v anglické verzi! Originál, mimochodem co se prodeje týče v Česku hodně úspěšný, ale na cédéčku nevyšel nikdy. Tedy až doteď.

Spolupracujete stále s hvězdou bretonské muziky Alanem Stivellem?
M. Š.: Občas si spolu zahrajeme, jak České srdce, tak Čechomor. České srdce natáčí teď novou desku, tak uvidíme; třeba se na nějaké spolupráci s Alanem zase dohodneme. Na turné, během kterého jsme s ním v půlce devadesátých let projeli celou Evropu, vzpomínáme dodnes s láskou.

Pohřebiště hitů, vaše třetí album, se od těch předcházejících dvou trochu liší.
M. Š.: Tahle deska vznikla vlastně náhodou. V době, kdy jsme hráli s Alanem Stivellem, jsme měli řadu koncertů a pro odlehčení jsme s jedním bretonským dudákem hráli po tamních hospodách. Náš hospodský repertoár byl široký: od bretonských a našich lidových písniček až k hitům Led Zeppelin, Simple Minds či U2. Hráli jsme ve složení dudy, kytara, housle a zpěv. Tři z koncertů jsme si, byť na jednoduchý magnetofon, nahráli; doma jsme si je pak poslechli a zjistili, jak skvělou mají ty nahrávky náladu. Tady v Česku nám do nich kamarádi Jiří Veselý a Jiří Zelenka z Etc… dotočili rytmiku a basu, přes dobrý pult jsme to všechno smíchali, provedli jsme důkladný mastering a desku vydali. Přemýšleli jsme nad názvem – a Pohřebiště hitů nám přišlo jako docela vtipný název. Z celé té desky je, myslím si, cítit, jak dobře jsme se tehdy v Bretani bavili.

Na titulu obalu trojalba První tři je krásná, taky vtipná fotka, jak jinak, z Bretaně!
K. H.: Na vznik téhle fotky si živě pamatuju. Byla to obrovská legrace. Různě jsme blbli, k tomu hra se stíny… Focení jsme si užívali – byl to pro nás moc krásný den.
M. Š.: Navíc na úžasném místě – Granit Rose, růžové kameny na severu Bretaně, to je naprosto neuvěřitelný kus země. Vypadá trochu jako mimozemská planeta, protože působí úplně jinak než okolí.

Nové album prý kapela České srdce plánuje na podzim…
M. Š.: Tu desku máme asi dva roky roztočenou. Teď bych rád vzal nahrávky do Bretaně, no – kam jinam –, a dodělal nějaké věci s různými hosty. Snad to všechno klapne a na podzim, konkrétně v listopadu, album skutečně vyjde.

Foto: Supraphon


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353