Moderátorka Lucie Borhyová: „Myslím, že mi do dneška zůstalo to, že se umím radovat z maličkostí. Proto mám upřímnou radost z každého dárku, který dostanu. Nechávám si je pak všechny dohromady na jednom místě v ložnici u postele a raduji se z nich.“
Moderátor Ray Koranteng: „Dokážu se radovat prakticky z čehokoli, takže dárků, na které vzpomínám, byla celá řada. Nejzajímavější Vánoce bývají, když máte v rodině nové dítě. Moje první dcera Vanesa byla téměř dárek pod stromeček. Jednou jsem od ní dostal přívěsek s nápisem »pro nejlepšího tátu«. Mám ho na klíčích a nosím ho všude s sebou.“
Herec Miroslav Etzler: „Vzpomínám si, že jako dítě jsem třeba dostal autodráhu – to pro mě tehdy byla pecka… (úsměv) Pamatuju, že jsme s bratrem, abychom mohli rodičům kupovat nějaké dárky, vozili papír do sběrných surovin. Měli jsme už nějaká vytipovaná místa, kde nám vždycky dali nějaké kartony, nebo něco takového… V Ostravě byl Tuzex, a tam měli vždycky kartonů hodně. Jednou nám tam dali štos nějakých časopisů. Vezli jsme to do sběru a předtím si ty časopisy prohlíželi. V jednom z nich bylo zastrčených dvě stě bonů, což byly tenkrát obrovské peníze… Tatínek od nás obvykle dostával žiletky a maminka voňavku, která stála nějakých čtrnáct korun. Tehdy jsme jim za těch dvě stě bonů nakoupili dárky. Pamatuju si, že i tehdy, z pozice dítěte – mně bylo tehdy jedenáct, dvanáct let – to byl pro mě strašně krásný pocit, když oni tam měli takhle krásné, velké a cenné dárky…
Ale to tak má nastavené asi každý člověk, že daleko raději dárky dává než dostává… Já ani nevím, jak na to někdy reagovat. Když dostanu něco opravdu hezkého, tak mě to spíš dojme, než abych se opravdu radoval. Je hezký, když na sebe lidí myslí. Myslím si, že když dáte najevo někomu, že toho druhého potřebujete, nebo když ten druhý dá naopak najevo, že potřebuje vás, to je ten největší dárek…“
Herečka Jana Švandová: „Nejkurióznější dárek? Momentálně si nějak nevzpomínám… Nejvíce si cením dárku, který je od srdíčka, nezáleží na ceně. Asi nejkrásnější dárky dostává člověk od dětí, které ty dárky buď samy vyrobí, nebo pečlivě vyberou, koupí. Musí si namáhat mozeček a je to o jejich fantazii. Nejhezčí dárky jsou jednoznačně od dětí…“
Moderátorka Renáta Czadernová: „Když mám vybrat jeden, ze kterého jsem měla v dětství snad největší radost, tak to byly silonky. Bylo mi asi pět let a připadala jsem si strašně dospělá a důležitá. Tehdy to nebylo vůbec jednoduché, sehnat silonky na tak malou holku.“
Moderátor Pavel Dumbrovský: „Opravdu největší radost jsem měl – na to nezapomenu – z dokonalé repliky pásového traktoru s radlicí. Byl na baterky, svítil, měl funkční řadicí páku a utáhl opravdu velký náklad nebo vyčistil cestičku od sněhu. V době socialismu to bylo něco úžasného. Moc jsem si ten pásák přál a asi jsem byl tehdy chvíli hodný, že to zpozoroval i Ježíšek.“
Herec Igor Bareš: „Rád vzpomínám na okamžik, kdy jsem dostal svoje první kolo. To v té době byl docela zázrak. Dostal jsem žlutého favorita. Vzpomínám, jak tam stál pod tím stromkem… A co bych si letos přál? Asi abych byl zdravý…“
Herečka Antonie Barešová-Talacková: „Nejhezčí bylo, když se vrátil domů na svátky táta. Když doma nebyl, dostala jsem velké množství dárků, aby mě to tak nemrzelo, že s námi není, ale to mě tolik netěšilo… Nejkrásnějším dárkem pro mě zkrátka bylo, když jsem mohla trávit Vánoce s oběma rodiči.Velmi často mě – spolu s maminkou – bral táta na dlouhé spolujízdy. Jednoduše proto, aby jsme byli co nejvíc pohromadě. Proto se mi několikrát poštěstilo být na Vánoce na širém moři. Jednou například přímo na rovníku, kde bývá zvykem, že nováčky pokřtí samotný Neptun. A tak jsem dostala »pod stromeček« pěkný dárek – byla jsem pokřtěna na Mořskou pannu…. To byly zatím asi moje nejkrásnější Vánoce…
Zpěvák Robert N.: „Mně dělá radost spíš ta atmosféra Vánoc než samotné dárky. V podstatě ani nic hmotného nepotřebuji. Největší vzpomínku na dárek mám ještě z dětství, kdy jsem otevřel zabalenou krabici a z ní mi na ruku vylezlo morče. Ještě dnes si úplně živě pamatuji, jak jsem cítil jeho drápky a jak jsem nevěděl co dělat .“
Moderátorka Markéta Fialová: „Bylo mi tak asi osm nebo devět, když jsem dostala nádherné loutkové divadlo. Do té doby leželo na půdě. Máma si tehdy dala obrovskou práci a loutkám ušila nové šaty, táta spravil drátky a lanka, restauroval kulisy a nábytek. To byl naprosto bezkonkurenčně můj nejhezčí vánoční dárek.“
Moderátor Karel Voříšek: „Nerad, ale opravím vás. Já se pořád umím opravdově radovat a být překvapený. Že bych byl pořád dítětem? Ale k věci. Nejvíc jsem byl natěšený v roce 1972, když jsem dostal pod stromeček přímo z porodnice malou sestru Janinu. Ale na jeden dárek si vzpomínám, který mě překvapil a rozladil. V první třídě na školní besídce jsem od spolužačky dostal mýdlo. Krásné, voňavé, luxusně zabalené. Ale co to bylo platné. Všichni se mi smáli, že mi ho dala proto, že se nemeju. Až později jsem pochopil, že to bylo z lásky.“
Herec a režisér Vojta Kotek: „To je těžká otázka. Teď se mi samozřejmě nic… Nebo vlastně – když jsem byl menší, otec mi koupil živého koně. Od pěti let jezdím na koni… To bylo hezký… Dal mi fotku toho vybraného koně, což byl jeden z těch, na kterých jsem jezdil. Na fotce byl kůň a já, jak na něj nalézám. Pod tím byl nápis: to je náš kůň. Já jsem ze začátku nepochopil, co tím jako myslí… (úsměv) Bylo mi takových dvanáct, třináct let… Pak mi to došlo. To jsem byl opravdu hodně nadšený, byl to můj splněný sen, nejhezčí dárek… I proto, že jsem vyrůstal na Vinetouovi a Old Shaterhandovi. V dětství jsem si nehrál na nic jiného než na kovboje. Na sedačce – na tom opěradle – jsem měl připevněný postroj. Furt jsem na tom jezdil a díval se přitom na Vinetoua… (úsměv) Říkal jsem všechny věty z vinetouovek, a vlastně kvůli tomu jsem chtěl být westernový herec. A možná právě kvůli tomu dělám to, co dělám…“
Herec Pavel Trojan: „Když jsem jako dítě dostal ponožky a tak podobně – byl jsem naštvaný, že to vlastně není dárek! Asi to zní komicky, ale dneska se na ponožky vysloveně těším. Nemůžu to říct stoprocentně, ale mám podezření, že mi pračka totiž několik páru ročně bezostyšně sní. (smích) A nejkrásnější dárek? Ten, který někdo sám vyrobí. Minulý rok to byla třeba vyšívaná dečka, kterou jsem dostal od babičky »do výbavy«. Ačkoliv je jí dávno přes osmdesát let a ruce jí neslouží, tak jak by měly, pořád v sobě nachází sílu a odhodlání. Když si uvědomím, jak těžké to pro ni musí být, to je pro mě nejkrásnější dárek!“
Foto: TV Nova
