Zpěvačka Aneta Langerová si projekt Pár míst vysnila. Svým způsobem shrnuje její dosavadní kariéru: připomíná známé a oblíbené písně v hudebně průzračné podobě – se smyčcovým triem. Je to projekt hodně osobní. S Anetou vystupují vynikající mladí muzikanti, všichni dohromady tvoří organismus s jedním srdcem a společným dechem. Každý koncert turné s názvem Pár míst je velkým zážitkem. Supraphon vydal komplet DVD+CD se záznamem pražského koncertu tohoto turné, který se uskutečnil v Biu Oko na Letné. Ti, kteří tam byli, si ho jistě rádi připomenou, ostatní pak budou okamžitě vtaženi do jedinečné atmosféry vystoupení »nové Anety« a jejích muzikantských přátel.
Podle reakcí přijali fanoušci vaši novou hudební polohu dobře…
Určitě. Navíc se zjevili fanoušci úplně noví, což je pozitivní. Už dlouho jsme hledali novou podobu koncertů, třeba kde by diváci mohli sedět, zkrátka aby to celé bylo klidnější. Po několika letech jsme tuhle myšlenku konečně zrealizovali a chodí na nás posluchači všech generací. Je to milé.
Někteří původní fanoušci vám neubyli?
Myslím, že ne. Samozřejmě jsou takoví, kteří chtějí na koncertech dovádět a skákat, slyšet plnou, hlasitou kapelu a tohle všechno si užívat ve stoje – a to se teď na našich koncertech neděje. Tito lidé zase vidí jinou polohu mých písní, takže jim to snad nevadí.
Jak jste k sobě se členy smyčcového tria přišli?
Jsou to velmi milí a dobří muzikanti. Asi hlavní z nich je Jakub Zitko, který se mnou hraje jako klavírista už tři roky. Díky našemu projektu jsem zjistila, co v něm všechno dřímá – právě on zaranžoval většinu písní. Další členové tria jsou Dorka Barová, úžasná violoncellistka a zpěvačka, která má svoje projekty typu Tara Fuki a dalších, Vladan Malinjak, což je violista ze Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a Veronika Vališová, houslistka ze Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Aranže necháváte zcela na Jakubovi?
Ty písničky znám nejlépe, protože s nimi žiju už několik let, takže jsem měla docela jasnou představu o tom, jak by v našem novém projektu měly znít. Proto jsem Kubu, řekněme, trochu naváděla. Jednu nebo dvě písně jsem si zaranžovala sama, tady mi zase Jakub pomáhal po technické stránce. Vzájemně jsme se tedy doplňovali, on pak vymýšlel všechny ty kreativní party, které trio hraje. Odvedl velký kus práce a snažil se naplnit moji představu, což se mu povedlo skvěle. Líbí se mi to: na písničky, které jsem měla zaběhlé, přinesl zase jiný, zajímavý pohled.
Libujete si, že se v tomto projektu cítíte svobodnější než v předcházející etapě činnosti, v čem ona svoboda spočívá?
Sedím na pódiu a používám jenom svoji kytaru a zpěv. Za mnou znějí nádherné, jemné harmonie. Všechny nuance jsou slyšet i vidět. Je to celé hodně konkrétní, jako kdybych komunikovala s každým člověkem z publika zvlášť, je to emotivní a intenzivní, současně nádherné, současně potřebuji odvahu k tomu, abych ty silné pocity zvládla. A ve chvíli, kdy se tak stane, nastupuje ona svoboda…
Pro zpěvačku je takové vystupování asi náročnější než s elektrickou kapelou…
V kapele se některé chyby schovají, tady je čistota celého projektu nastavena tak, že je hned všechno slyšet. Není kam utéci.
Turné pár míst je zajímavé i výběrem krásných míst a prostorů ke koncertům.
Jistě, celý projekt »vychází« z písně Vzpomínka, kde se hned na začátku zpívá: Znám pár míst, z nich tají se mi dech… To je pro mě hodně silná, emotivní píseň. Na ní jsme naše turné založili: vybrali jsme si pár, a opravdu jenom pár skutečně nádherných míst po celé republice, čímž se každý koncert stává jedinečným.
Záznam na DVD+CD pochází z koncertu v pražském Biu Oko, to není zrovna prostor pro koncerty!
Není a mimo jiné i proto jsme si tento biograf vybrali. Nedaleko od něho bydlím, do Oka chodím do kina, bývá tam hezká atmosféra. To místo mám ráda. Když jsem přemýšlela, kde uspořádat pražský koncert, napadala mě samozřejmě různá krásná místa, kde se koncertuje. Ale člověk se rád vrací tam, kde je mu dobře. Tak jsem se vrátila do Oka.
Pár míst není vaším prvním živým albem, asi máte k takovým deskám dobrý vztah.
Mám, dokonce přemýšlím o tom, že svoji další desku natočím »co nejvíc živě«. Tedy – ne před publikem, ale najednou s celou kapelou. Když je kapela propojená, tedy nenahrává se jeden nástroj po druhém zvlášť, vyvstane úžasná energie okamžiku a na nahrávce je to znát. Takhle bych tedy ráda nahrála své další album.
Nedávno jste čistila s kamarády Sázavu, kde jste se vzala právě na Sázavě? Jste vodačka?
K Sázavě mám blízký vztah, trávila jsem u ní část svého dětství, a obecně vodu jako takovou mám moc ráda. Vodačka nejsem, na vodě jsem byla díky tomuto projektu snad poprvé v životě. Ale chytlo mě to. Učím se jezdit na lodích a musím říct, že k vodáctví získávám čím dál lepší vztah. Navíc celý projekt čištění Sázavy je úžasný: každý rok se sejde několik set dobrovolníků, kteří dělají užitečnou věc. Přitom atmosféra je u toho nádherná.
Je v Sázavě hodně odpadků?
Je, jinak bychom ji nemuseli čistit, jenom bychom se projížděli po řece a kochali se krásným prostředím. Situace je možná každým rokem o trochu lepší, nicméně divoké skládky tu existují a každoročně vznikají nové. V přírodě se nic neutají, odhozený, přikrytý nebo zakopaný odpad se vždycky ukáže. Přitom si myslím, že otevřít popelnici a vysypat odpadky do ní, by pro lidi bylo mnohem jednodušší. Nechápu to.
A k vaší další užitečné činnosti: změnil se za dobu, po kterou jste patronkou projektu Světluška, přístup vidících lidí k nevidícím?
Věřím, že ano. Mám za to, že lidé jsou si v tomhle blíž, že se dělí o své pocity a svoje vnímání. Mnozí vidící už se neostýchají nevidícím pomoci a současně chápou, že nevidící mohou zase v lecčems pomoci jim. S radostí sleduji propojování těchto světů; myslím si, že jejich spřátelení si je velmi užitečné.
Pár míst… koncertní turné pokračuje
19. 6. – Kunětická hora, Letní scéna VČD na vyhlídce hradu
10. 8. – Praha, Letní scéna Vyšehrad
11. 8. – Popovice u Uherského Hradiště, Amfík Bukovina
12. 8. – Zámek Valtice
18. 8. – Královské Poříčí, Statek Bernard
21. 9. – Jablonné v Podještědí, zámek Lemberk
26. 9. – Tábor, Divadlo Oskara Nedbala
Foto: Supraphon / Martina Kaderková
