V dlouhé řadě básníků, zhudebněných a interpretovaných Vladimírem Veitem, nemůže chybět ani Václav Hrabě, který neodmyslitelně patří k Praze šedesátých let. Najednou se zdálo, že se svět mění k lepšímu.
Padesátá léta byla pryč, hudba, literatura a kumšt vůbec a s ním i jisté politické uvolnění způsobily, že se lidé zase pořádně nadechli. Hrabětovy básně, dosud šířené jen v opisech, začaly pomalu, byť ještě jen skromně, pronikat i na oficiální scénu. Co se dělo dál, je historie: Václav Hrabě v roce 1965 tragicky zemřel, Vladimír Veit byl spolu s jinými o patnáct let později vytlačen do exilu. Veitovo hudební zpracování Hrabětových veršů se nyní vrací na albu dvanácti zhudebněných básní o jarní noci, slunci a sněhu, lásce večernici i o ku zbláznění hezké holce…
Působivé Veitovo hudební zpracování legendárních Hrabětových veršů.
Foto: Supraphon
