Úspěšná loňská 2CD reedice debutového dvojalba skupiny Stromboli z roku 1987 vyvolala i jeho aktuální vinylovou podobu! Toto 2LP, vydané v jen drobně variované původní grafické podobě a vycházející z nové zvukové úpravy, je zachycením počáteční živé i studiové fáze kapely. 2LP vychází díky podpoře Nadace OSA. Ke stejnému datu, tedy 22. únoru vydavatelství Supraphon připravuje i reedici posledního projektu Stromboli Shutdown.
„Když se mám vyjádřit k CD Shutdown, pokud člověk vůbec může nějak hodnotit svoje dílo, tak si myslím, že je to jedna z nejoriginálnějších věcí, co jsem udělal. Deska vlastně vznikala, když už Stromboli de facto neexistovali. Byla to moje reakce i únik z rozpadlého vztahu s Bárou Basikovou, snaha najít nějaké světlo a smíření – poslední vzdech Stromboli. Myslím si, že Bářin zpěv na tomto CD je pro mne jeden z nejsilnějších z naší spolupráce vůbec. Asi by toto album oslovilo širší okruh fanoušků, kdyby v té době nevyšlo jen v angličtině, ale i tak si velmi cením textařské práce Martina Němce, Michala Horáčka, Ondřeje Hejmy a Michaela Žantovského,“ zavzpomínal Michal Pavlíček.
Album Shutdown se může stát velkým objevem pro mladé posluchače, kteří mají rádi výbornou a originální muziku v netradičním podání.
V roce 1989 Michal Horáček napsal obsáhlý komentář do bookletu alba:
Milý Michale,
požádal jsi mě o připsání několika poznámek na okraj Tvé nové desky. Tady jsou.
Určitou symboliku nalézám už v samotném názvu Tvého elpíčka.
SHUTDOWN bychom snad do češtiny mohli přeložit jako Spadla klec. Je v tom cosi hrozivého, hořce osudového… a důvěrně známého. Přesto tuším v tom názvu i další významy: uvnitř nezměrně velké klece světa, omezeni lidskou nutností živit se, šatit, každý den usínat, hledáme své stezky v pokoře před nekonečným vesmírem, ale i s neudusitelnou hrdostí, nezměrně velcí, pomíjiví i trvající na cestách labyrintu uvnitř své klece zvané Země.
ABACUS, po našem Počítadlo, odvíjí melodii v duchu kolovrátku. Agresívní a sebevědomý kabát, do něhož tu melodii oblékáš, mě však přesvědčuje, že navzdory všemu snění, které v Tvém životě i ve Tvé muzice hraje takovou roli, nepodléháš bludičkám svádějícím pomatence k bažinám bolestínských úniků.
LABYRINTH vzešel – jak všichni víme – z Tvé práce pro Laternu magiku, kam jsi napsal hudbu pro pořad Minotaurus. Původní český text Martina Němce (podobně jako u valné většiny písní tohoto alba) pro tuto skladbu se inspiruje synopsí švýcarského dramatika a humanisty Friedricha Dürrenmatta. Melodie, dopsaná a upravená pro zpěv Báry Basikové, nás uvádí do podivného světa stvoření, přebývajícího uprostřed zrcadlového bludiště. Je to svět osamělosti i šalby, obývaný jedním skutečným Minotaurem i nespočtem jeho zrcadlových obrazů, jejichž je tu králem, tu obětí… Ten minotaurovský pocit, aspoň občas, aspoň podvědomě, sdílí snad každý z nás. Anglický text Michaela Žantovského, vycizelovaný i vnitřními rýmy, ale pokorně podřízený cíli takřka magického účinku, činí podle mne z téhle písně jeden z vrcholů alba.
SCANNERS nedovedu dost dobře přeložit, i když jsem ten text sám napsal. Scanner je někdo nebo něco, zkoumající určité území nebo prostor. Třeba radar. Měl jsem ovšem na mysli spíš osoby, zabývající se takovou činností. V tomto případě dokonce osoby nehmotné – průkazníky snů, cválající k novým horizontům: střet světa duchovního s hmotným. Inspirován Tvojí hudbou, přisoudil jsem jednoznačně vítězství tomu prvnímu.
AROUND THE FIRES, Okolo ohňů – Stromboli jako sopka vzývají oheň v rituálním vytržení. Zrovna tahle píseň ovšem není mystériem; je radostně hravá, jednoznačně funky. Tyto ohně nepatří k obětním; spíš k těm, kolem nichž se hopsá. Buďme tu wildly prancing, divoce se vzpínající, jak praví text.
SNY je jednoduše Proč. Však v ní taky poznáváme závěrečný motiv z hudby, kterou jsi složil pro stejnojmenný film a umocnil sborovými pasážemi. Ondřej Hejma vystihl v překladu textu děs z bezohledné agresivity, přivádějící svět na pokraj bruselských, moskevských, sheffieldských a jiných davových panik, ústících v nesmyslné katastrofy. To už vůbec není hopsání kolem vater, tady už se pálí maso obětí.
SANDONORICO – no ovšem, ty majestátní sfingy, strážící hranice nekonečna v okouzlujícím dětském filmu Nekonečný příběh. Zářící oko Sandonoriko tu na nás mrká a jeho jasu je těžké se bránit.
BACK IN THE CASTLE, myslím na chodby zámků, v nichž se potácíme. Vtlačil jsi do hudby všechno to bující napětí, davy pochodující v sevřených útvarech a rázným krokem ke zkázonosným pustinám naprostého souhlasu s čímkoli k souhlasu předpokládanému. Je to obraz, z jehož až příliš zřetelných kontur na mne padá děs; hudební plocha močálu fanatismu a zmaru, který jako rakovina rozhlodává mysli a duše. I samotný hlas interpretky.
SHUTDOWN – frustrace, demonstrace… Scénicky viděný pochod. Ale tentokrát tu pochodují náhodně seběhlí lidé, tlačení vnějším světem ke vzdornému výbuchu.
PICTURESQUE BELLS, Barvité zvony. Skoro sedm minut bez (smysluplných) slov. Jakou konstrukci jsi to tu připravil? Myslím, že něco jako horu, k jejímuž vrcholu šplháš, téma za novým tématem, bez ohlížení a bez repetic. Jen s náznaky nejrůznějších – i velmi starých, nám často prostorově vzdálených – hudebních motivů. Bára Basiková tu sahá až na samé kraje svého hlasového rozsahu, na hranice svých technických i výrazových možností. Umocňuje Tvou kompozici melodií a barev… Lesem kytar a hlasů pak uzavíráš celou desku. Řekl bych, že desku mnoha poslechů. To si aspoň myslím já. A co si pomyslí její posluchači – to už nechme na nich.
Michal Horáček
Foto: Supraphon / Herbert Slavík
