V Praze první třetiny 18. století bylo možné slyšet italské opery i koncerty, francouzské suity, italská i německá oratoria; kostelní kůry se předháněly, kde se hrají novější a virtuóznější skladby.
Šimon Brixi byl jedním z nejvýraznějších hudebníků, kteří z toho bohatství čerpali inspiraci a současně k němu přispívali s invencí sobě vlastní. Psal především hudbu liturgickou, dochovala se z ní však jen malá část. Nejvýraznější úspěch mu přinesly jeho skladby pro musicae navales, květnové slavnosti sv. Jana Nepomuckého, které byly provozovány na lodích na Vltavě. Ačkoli nevydával svá díla tiskem, patřil k uznávaným autorům a opisy jeho skladeb vlastnil i Jan Dismas Zelenka. Brixi mistrně vládl všemi styly a technikami své doby, počínaje přísným kontrapunktem až po náznaky galantního stylu. Dramaturgie nahrávky tvoří pomyslný liturgický oblouk od ranní mše přes litanie k Magnificat z nešpor. Právě Magnificat může stylem i technickou náročností upomínat na díla Zelenkova. Soubor Hipocondria s vynikajícími sólisty vrací do života zapomenutá díla Šimona Brixiho, jejich Magnificat je první nahrávkou na dobové nástroje.
Šimon Brixi – skladatel, jehož skladby si po třech staletích zaslouží druhý život.
Tracklist:
Šimon Brixi (1693–1735) – Missa ex D, Arietta De gloriosissima resurectione Domini nostri Jesu Christi, Litaniae de venerabili sacramento, Alma redemptoris mater, Domine ad adjuvandum me festina, Magnificat
Hana Blažíková – soprán, Jaromír Nosek – bas, Hipocondria Ensemble, umělecký vedoucí Jan Hádek
Foto: Supraphon
