Detektivky Českého rozhlasu jsou zárukou kvalitního poslechu: jste-li navíc staré konzervy jako já, potom nahrávka z roku 1991 detektivního románu pocházejícího z roku 1938 je tím pravým slastným soustem. Hodina napínavého příběhu není náročná, ba naopak, příjemně odpočinková. Míra strachu je ucházející a prostředí, kde se vše odehrává voní starým prachem laciných i drahých hotelových pokojů a laciných ubytoven a vůbec… prostě tam, kam se normální člověk buď často nedostane, nebo se tam ani dostat nechce.
Tak tady všude se odehrává příběh, který nijak nevyniká, je to prostě tak klasická zápletka, že skoro víte, jak to dopadne, ale přece jen, nevíte, protože ta míra tajemnosti a správného napětí, hledání viníků i vrahů, je zachována přesně tak, jak má být. Jen už už tušíte, a pak zase nevíte nic.
Rozuzlení je – ó, jak překvapivé – poněkud překvapivé a nahrává tak ještě překvapivějším koncům celého příběhu. Co však v příběhu vyniká a potěší ucho pozorného posluchače, jsou krásné vypracované dialogy, které nejsou vůbec uspěchané, nikdo si tu neskáče do řeči ani tu nejsou žádné hysterické záchvaty. Tvrdý, drsný klid.
Dialogy autora s hlavním hrdinou jsou excelentním literárním kouskem!
Miluju díla, ve kterých sám autor rozmlouvá se svými fiktivními postavami. Tady se tak děje hlasy dvou báječných herců – Petra Kostky a Josefa Somra. Jedinou drobnou nevýhodou je snad jen to, že jejich hlasy jsou si trošilinku podobné a tak někdy splývají. Ale – onen geniální nápad – jakože před zraky posluchačů vytvořit detektivku společně se soukromým očkem, kterého si pan Raymond Chandler také stvořil k obrazu svému, to je nepřekonatelná lest na posluchače. Či čtenáře. Už jen ta samotná vzrušující představa, že sám autor neví, co bude…
Ano, díla autorů detektivek si takto žijí, vlastně to není psaní podle šablony. I když, jak u koho. Měla jsem leto tu čest se osobně poptat jednoho z těch, kterým Raymond Chandler pomohl si psaním vydělávat. Felix Francis píše taky jen tak – sám neví, co vznikne…
A proč zmiňuju důležitost průkopníka pana Chandlera? Protože je to muž, který svými díly změnil detektivní žánr z toho pokleslého ke slušnému. Slušnému tak, že již za jeho života umožnil skromně přežít několika jeho následovníkům.
Raymond Chandler (1888 – 1959)
Je bezesporu nejvýznamnějším představitelem takzvané drsné školy detektivního románu. Narodil se v Chicagu, studoval v Anglii, Francii a v Německu, svou kariéru začínal jako novinář. V roce 1917 vstoupil do kanadské armády a první světovou válku prožil většinou v zákopech. Po válce vystřídal několik zaměstnání, brzy začal souběžně psát detektivní povídky pro časopis Black Mask (Černá maska). Tady se zrodil jeho nejslavnější literární hrdina, detektiv Marlowe, drsný a cynicky vtipný bojovník proti zločinu. Chandler se uplatnil i jako kritik a po úspěchu svých románů i jako scénárista. Ke konci života se však projevily jeho dřívější problémy s alkoholem, které měly vliv i na kvalitu jeho psaní. V roce 1955 se dokonce pokusil o sebevraždu. Zemřel o čtyři roky později v Kalifornii.
Zdroj: www.citarny.cz
Foto: www.radioservis-as.cz
