Elena Ferrante – Temná dcera

Zprvu poklidné přemítání nad životem se postupně proměňuje v drásající konfrontaci s temnými vzpomínkami… Drásavý pohled do nitra ženy Temná dcera čte v režii Petra Mančala Helena Dvořáková.

Leda je rozvedená profesorka anglické literatury. Má dvě dospělé dcery, které odjely za otcem do Kanady, a ona si konečně může užívat léta bez pracovních i rodinných povinností. Na pláži u moře se setkává s neapolskou rodinou, tolik podobnou té, z níž sama pochází. Její pozornost upoutá hlavně mladá žena s tříletou dcerkou. Jejich vzájemný vztah, způsob, jak spolu mluví a jak si hrají, v ní vyvolá vzpomínky na vlastní dětství, dospívání a mateřství. A na traumata a rány, které utrpěla, ale i sama způsobila. Jeden nesmyslný čin, jehož se Leda dopustí a který ani sama nedokáže pochopit, natož vysvětlit, způsobí řetězec událostí, na jejichž konci hrdinka snad konečně dokáže odpustit. Ostatním i sama sobě.

O autorce:

Elena Ferrante slaví úspěchy jako strhující vypravěčka, která dokáže proniknout i do těch nejtemnějších zákoutí ženské duše. Její hrdinky svádějí věčný boj mezi touhou po nezávislosti, emancipaci a profesní kariéře na straně jedné a rolí milující, dobré matky a chápající, obětavé manželky na straně druhé.

Na své cestě za vysněným životem musejí překonávat i překážky, které jim klade jejich vlastní původ, rodinné vazby, příslušnost k určité společenské vrstvě. Své kořeny nechtějí zapřít, ale zároveň se za ně trochu stydí, touží se z nich vymanit, ale úplně je přetrhat nejsou schopny.

Podobná dilemata řeší i hrdinka románu Temná dcera, která v mnohém připomíná hlavní postavu proslulé autorčiny tetralogie Geniální přítelkyně.

O pravé identitě Eleny Ferrante se stále vedou nekonečné spekulace. Jako nejpravděpodobnější se jeví odhalení italského investigativního novináře Claudia Gattiho, píšícího pro deník Sole 24 Ore. Ten sledoval finanční transakce nakladatelství E/O, které vydává romány Eleny Ferrante, a v roce 2016 přišel s tvrzením, že značné částky putují na konto překladatelky Anity Rajové. Její manžel, spisovatel Domenico Starnone, byl rovněž pokládán za jednoho z možných nositelů pseudonymu Ferrante. Ani Gattiho odhalení však nepřineslo definitivní rozuzlení záhady. Rajová ani nakladatelství E/O informaci nepotvrdily. Spolumajitel a šéfredaktor E/O Sandro Ferri se ostře ohradil proti takovýmto praktikám: „Tento druh novinařiny, který porušuje soukromí a se spisovateli nakládá jako s mafií, mi přijde nechutný,“ prohlásil.

Sama Ferrante vysvětluje své rozhodnutí psát pod pseudonymem v eseji Tříšť: „Stojí za ním potřeba chránit svůj soukromý život a současně přesvědčení, že knihy nepotřebují k životu vlastního autora, stačí jim síla příběhu.“ Úspěch, kterému se její romány těší (mnohé se dočkaly i filmovou podoby), její slova jen potvrzuje.

Elena Ferrante

Temná dcera

Cena CDmp3: 299,- Kč
Celkový čas 4 hodiny 53 minut

Vydává Radioservis ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor.

Zprvu poklidné přemítání nad životem se postupně proměňuje v drásající konfrontaci s temnými vzpomínkami…

Čte: Helena Dvořáková

Režie: Petr Mančal

Knižní předlohu Temné dcery vydalo nakladatelství Prostor

Z rozhovoru s Helenou Dvořákovou pro Týdeník Rozhlas:

Herečka Helena Dvořáková oslnila v roce 2011 divadelní publikum i kritiky. Za roli Ysé v dramatu Paula Claudela Polední úděl získala Cenu Thálie i cenu Alfréda Radoka a cenu Divadelních novin. Vloni obdržela Cenu Thálie za herecký výkon v rozhlasové hře. Vysloužila si ji za roli paní Lemarchandové v dramatu Hilda. Vedle divadelní přesvědčivosti tvůrci oceňují i její přitažlivý a trochu tajemný hlas, který jí otevřel cestu do rozhlasových i dabingových studií a zní i z audioknih. Rozhlasoví posluchači ji nedávno zaznamenali v četbě z románu Eleny Ferrante Temná dcera, kterou lze slyšet i na CD Radioservisu. Pro toto vydavatelství natočila Helena Dvořáková i další pokračování úspěšného cyklu Nebojte se klasiky, tentokrát s tématem hudební nástroje. Pro herečku to vůbec nebyl protiúkol. Hraje na flétnu, zpívá, o jejím muzikálním nadání se mohli přesvědčit i divadelní diváci. Pečlivě budovanou kariéru však vloni přerušila nemoc. O tom, jaké to je, octnout se na řadu týdnů v nemocnici, odříznutá od malého synka, ponechaná svým myšlenkám a otázkám, na které se snažila najít odpověď, Helena Dvořáková poprvé mluví v následujícím rozhovoru.

Děkuji, že jste s rozhovorem souhlasila.

Uvědomila jsem si, že se s vámi setkávám pro mě ve velmi důležitém životním období. Jsem ráda a moc si toho vážím, že je to rozhovor právě pro Týdeník Rozhlas. Český rozhlas a Radioservis mi nabídly práci, která se pro mě stala jakousi vstupenkou do nového života. Román Eleny Ferrante Temná dcera původně natočil pro Český rozhlas režisér Petr Mančal za vydatné pomoci zvukaře Radima Dleska, ovšem posléze vyšla tato četba i na CD v Radioservisu. To setkání pro mě nebylo důležité jen pracovně, ale i lidsky. Během natáčení jsme si velmi porozuměli, povídali jsme si o životě, bylo to pro mě velmi inspirativní. Vážím si toho, že i pro mé spolupracovníky ve studiu je život a setkávání se s lidmi na prvním místě a ruku v ruce s tím jde práce, kterou máme odvést.

(…)

Temná dcera je na první pohled román, který se dobře čte, krásně plyne, ale v podtextu stále cosi bublá, až nakonec ty temné stránky vyvřou na povrch. Číst takovýhle text musí být pro herečku požehnáním.

Inu, požehnání…! Věřím, že každá práce, která ke mně přichází, nepřichází jen tak náhodou. Vždycky jsem přesvědčená, že ta práce, která je mi nabídnuta, je právě ta, kterou mám teď a nyní dělat, protože se díky ní hodně dozvídám nejen o vnějším světě, ale i sama o sobě. Pohled Eleny Ferrante je otevřený, a to, že mluví o svých temných stránkách a o tom, co prožívá, je obdivuhodné. Vždyť my dodneška nevíme, jestli autorka je muž nebo žena, jestli je to překladatelka z angličtiny nebo kdo to vlastně je…

Co si myslíte vy?

Předpokládám, že to je žena, protože muž by takhle psát neuměl. Obdivuji ji za to, že se o věcech, které cítí, nebojí tak otevřeně psát. Ona se sice chrání tím, že neprozrazuje nic o svém soukromí, ale i tak jde s kůží na trh.

Román je o vztahu matky a dcery. To je celoživotní téma. Vnímáte ho, prožíváte ho?

Já mám syna, to je trochu jinak. Zkrotit chlapce je velmi náročná věc. Ale je to úplně jiné než s holčičkou. Díky chlapcovu tatínkovi jsem se nějakou dobu podílela i na výchově dvou dcer a vím, že energie holčičí a klučičí jsou úplně jiné. Vnitřní svět chlapců ještě nemám tak zmapovaný, protože můj syn teprve roste, ale sama za sebe mohu říct, že se cesty matek a dcer buď potkají, nebo nepotkají. Já se se svou maminkou o to potkání pokouším. Ten vztah vždycky nese nějaké téma, které se potom přenáší dál.

(…)

Foto: RadioServis


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353